„Kdybych byl sultánem, měl bych tři manželky,“ tuto větu ze soundtracku k milované komedii „Kavkazský vězeň“ lze snad považovat za ilustraci oblíbeného tématu konverzace a vtipů v ryze mužských společnostech.
Jakmile se ale pustíte do rozhovoru o polygamii se zástupci férové poloviny lidstva, z dosud poklidného rozhovoru se vyvine ostrý spor.
Fenomén polygamie je starý již více než tisíc let. Říká se, že král Šalomoun měl sedm set manželek a tři sta konkubín. V minulosti společnost brala polygamii jako samozřejmost, dnes se však toto téma stalo předmětem bouřlivých debat, v nichž se strany dělí na dva protichůdné tábory.
Mnoho věřících muslimů obhajuje polygamní manželství s odkazem na skutečnost, že Korán umožňuje polygamii. Na rozdíl od nich se většina žen vyjadřuje v domnění, že taková situace porušuje jejich práva.
Navzdory skutečnosti, že polygamní (náboženská) manželství jsou v moderní společnosti poměrně vzácná, v Ázerbájdžánu se stále vyskytují.
Musela jsem se podělit o manžela
Ayten Huseynova (všechna jména v tomto příběhu byla změněna, pozn. autora) žila 12 let ve šťastném manželství a nedokázala si ani představit, že se její život brzy tak dramaticky změní. Její manžel se začal dlouho zdržovat v práci a pak přes noc úplně odešel z domova.
„Farid na mé otázky odpovídal neochotně, všechny řeči o jeho časté nepřítomnosti přerostly ve skandály. Vztahy byly napjaté. Samozřejmě jsem tušil, že má jinou. Ptala jsem se přímo a jednoho dne řekl, že má druhou manželku,“ říká A. Huseynová s korespondentem 1news.az.
Aiten zpočátku vnímala přiznání svého manžela jako tragédii.
„Nazval ji svou manželkou, ne svou milenkou, a já si uvědomil, že má vážný vztah. Začali jsme mít každodenní hádky, když odešel za tou ženou, nemohl jsem pro sebe najít místo. Můj manžel je věřící muž. Řekl mi, že měl kyabin (náboženské manželství) se svou druhou ženou. Nebylo pro mě snadné tuto situaci přijmout, ale teď to beru s klidem,“ pokračuje ve svém vyprávění A. Guseinová.
Aiten nechtěla zničit svou rodinu. Ano, a nebyl jsem na to připraven. Vyrůstají spolu dvě děti a žena sama je v domácnosti. A vždy jsem byla za manželem jako za kamennou zdí.
Takhle teď žijí: rovnoměrně si rozdělují dny v týdnu, které Farid tráví buď se svou první, nebo se svou druhou ženou.
Může duševní muka skončit sebevraždou?
„Často se na nás obracejí ženy, které se ocitly v situaci, kdy je jejich muž konfrontuje s tím, že má nyní jinou ženu. To často vede k vážným konfliktům mezi manželi, které někdy končí vážnými rvačkami,“ říká Metanet Azizová, vedoucí ženského krizového centra (WCC).
Zvláště dramaticky se podle ní události vyvíjejí v těch rodinách, kde je druhá „manželka“ přivedena k životu pod stejnou střechou jako první.
„Pokud jsou v manželství děti, pak velmi trpí konflikty, které jsou v takové situaci nevyhnutelné. Někdy dochází k vážným tragédiím. Byl případ, kdy se syn, bránící matku, vrhl na otce se sekerou,“ říká M. Azizová.
Podle ní žena, která je konfrontována s tím, že má soupeře, nevyhnutelně zažívá duševní muka.
„To, co ji nutí přijmout tuto skutečnost, je strach z manžela nebo, jde-li o zbožnou ženu, strach z Boha. Manžel je často pro svou ženu jediným zdrojem informací a ona na sebe bere vše, co se jí snaží vštípit. To platí i pro náboženství, o kterém se mnozí dozvědí jen z cizích slov,“ říká odbornice na genderovou problematiku.
Někdy se ale ženy nedokážou vyrovnat se svými vlastními pocity, a to může skončit katastrofou.
„Ženy často nemohou ani pomyslet na rozvod. První manželka se ze strachu z odsouzení příbuzných, ze strachu, že zůstane bez střechy nad hlavou a živobytí, snaží vyrovnat s tím, že není jedinou manželkou svého manžela. A pokud neuspěje, může se pokusit o sebevraždu. Takové případy se bohužel v naší praxi vyskytly,“ dělí se s námi M. Azizová.
Kupodivu se někdy ženy samy stávají iniciátory vzhledu druhých manželek. Podle M. Azizové se tak děje v případech, kdy první manželka nemůže ze zdravotních důvodů porodit dítě nebo ví, že je vážně nemocná.
„Ale ve většině případů jsou druhé a dokonce třetí manželky rozmarem mužů. Samotné ženy, které souhlasily s tím, že nebudou „první“, jsou k tomu vedeny nejistotou a strachem, že zůstanou bez rodiny,“ říká M. Azizová.
Protože druhá manželství nejsou považována za legální, tyto ženy nemají žádnou právní ochranu.
„V lepším případě může druhá „manželka“ určit otcovství a počítat s alimenty, ale i s tím často nastávají problémy. Co se týče majetkových nároků, jelikož tento vztah není oficiálně registrován, nemá žena absolutně žádná práva,“ říká odborník.
Ale ne všechny příběhy o polygamních manželstvích jsou tak smutné. Existují případy, kdy takové rodiny žijí šťastně a dokonce vychovávají vnoučata – společně.
„Jsem druhá manželka svého manžela a s tou první vycházím velmi dobře. Vím, že je těžké tomu uvěřit, ale jsme přátelé a podporujeme se všemi možnými způsoby. Přišla za mnou i do porodnice a teď mě její děti a vnoučata mají moc rádi. A já je miluji,“ říká Leila Abbasova.
Vzájemní přátelé svůj vztah vtipně nazvali „Santa Barbara“, ne každý chápal, jak tato rodina dokázala žít bez konfliktů, vzhledem k obtížným okolnostem, ale ani Ainur ani první manželka o tom nepřemýšleli. V průběhu let se k sobě chovají jako blízcí příbuzní, scházejí se na svátky a narozeniny členů jejich širší rodiny.
Kočka a pes se spojí, aby se stali přáteli proti kuchaři
„V moderním světě je polygamie nejčastěji neúspěšným experimentem,“ říká psycholožka Ellada Gorina.
V polygamních rodinách podle ní vznikají velmi složité vztahy mezi všemi jejími členy.
„Stává se, že se dva účastníci tohoto svazu spojí proti třetímu. Navíc, kupodivu, kterýkoli z členů „tria“ se může ukázat jako vyvrhel. Například mezi dvěma ženami, které se ocitly v takové situaci, je možný silný svazek. Nebo se manžel sblíží se svou první ženou, zatímco druhá žije jako pták. Stává se, že manžel a nová manželka jsou „přátelé“ proti zákonné manželce,“ říká E. Gorina.
Polygamie podle ní ve většině případů jen prohlubuje stávající problémy. Muž totiž stejně své problémy takto nevyřeší.
„Chce mít druhou ženu, musí si muž položit otázku, proč ji potřebuje.
Kromě toho, když jsou v manželství nějaké problémy, když manžel nezvládá jednu ženu, dokáže se vyrovnat se dvěma?”
Pokud je věřící člověk, tak asi ví, že se zavazuje ke všem svým ženám přistupovat stejně, ale to je prakticky nemožné,“ říká psycholožka.
Ne povinnost, ale povolení
Ve světě existuje běžná mylná představa, že polygamie začala s muslimským náboženstvím. Ale jak jsme již psali, polygamní manželství začala svou historii dávno před vznikem islámu.
„Existuje názor, že Korán omezil počet manželek pouze na čtyři, protože praktikování polygamie bylo mezi Araby velmi rozšířené a muž pak mohl mít tolik žen, kolik chtěl, a práva žen nebyla chráněna kdokoli,“ říká Elchin Askerov, vedoucí Centra pro náboženský výzkum.
Korán podle něj mnohoženství povoluje, avšak přísně upravuje povinnosti mužů vůči jejich manželkám.
„Každý muslim, který si vezme několik žen, se musí o každou z nich stejně starat. To platí pro intimní vztahy a materiální zabezpečení. Korán také říká, že pokud si muž není jistý, že se může chovat ke každé své ženě spravedlivě, měl by se omezit na jednu manželku,“ říká E. Askerov.
„Pokud se bojíš, že nebudeš schopen být spravedlivý k sirotkům (kteří jsou tvoji závislí), vezmi si (jiné) ženy, které se ti líbí, dvě, tři, čtyři. Pokud se bojíte, že se o ně nebudete moci stejně starat, vezměte si jednoho“ (Korán 4:3).
Polygamie tedy v islámu není povinností, ale pouze povolením. Navíc za dodržení všech požadavků šaría. To znamená, že člověk, který tyto pokyny poruší, se dopouští hříchu.
„Hlavním účelem povolení polygamních manželství v islámu bylo chránit ženy, které potřebují ochranu. Mnohé z nich během válek ztratily manžela a zůstaly bez obživy,“ vysvětluje E. Askerov.
Podle jeho názoru by bylo chybným rozhodnutím legalizovat polygamii v Ázerbájdžánu.
„Zákonnost polygamních manželství může vést ke zneužívání práv a různým spekulacím maskovaným za náboženství,“ domnívá se.
Kupodivu ani ti, kteří se snaží dodržovat všechny pokyny Koránu, nemohou v této otázce dosáhnout konsensu. Zatímco většina mužů přijímá možnost vzít si druhou ženu, dívky s touto situací kategoricky nesouhlasí.
„Hlavním důvodem povolení polygamie je ochrana a podpora žen v nouzi. V dnešní době tomu tak naštěstí není. Proto jsem rozhodně proti existenci polygamních rodin.
Když moderní muži mluví o mnohoženství, vnímají druhou manželku jako sexuální objekt. Z nějakého důvodu nikoho nezajímá myšlenka vzít si za druhou manželku starší nebo ošklivou ženu,“ říká Nigar Huseynova.
Emil Mamedov si je zase jistý, že vzít si za manželku druhou ženu je dobrá věc.
„Jestli si jednoho dne budu jistý, že dokážu dostatečně zabezpečit svou druhou ženu, možná to udělám. Bohužel ve většině případů, o kterých slyšíme, muži pouze používají náboženství k ospravedlnění svých základních tužeb, a to se stalo praktikou, která porušuje práva žen. Mluvím o dodržování všech pravidel předepsaných Koránem a věřím, že vzít si druhou ženu za manželku je bohulibý čin,“ říká Emil Mamedov.
Jestliže za starých časů byla polygamie skutečně nutností, dnes ji lze vysvětlit pouze pocitem shovívavosti mezi muži, kteří považují za prestižní mít několik manželek. Jen málo z nich se schovává za náboženství a dodržuje pravidla předepsaná Koránem, ponižuje a pošlapává práva žen a využívá jejich bezbrannosti. Naštěstí jde o ojedinělé případy, protože to, kolik manželek může mít muž, upravuje zákon.
Mimochodem, polygamisté nebudou moci uzavřít „legální“ náboženský sňatek, protože Akhundové v Ázerbájdžánu mají zakázáno vstupovat do kabin, pokud „mladí“ nemají oficiální oddací list.
Leila Leysanová
Dzherelo: 1news.az 19. čtvrtletí 2013
V Ázerbájdžánu zákon zakazuje polygamii, ale existuje mnoho rodin, kde je muž skutečně ženatý s několika ženami, téměř aniž by to skrýval.
Autor: Elmir Mirzoev
Ázerbájdžán jako sekulární stát neuznává polygamní manželství. Článek 12 Zákona o rodině Ázerbájdžánské republiky z roku 1999 uvádí: „Manželství mezi osobami, z nichž jedna nebo oba jsou v manželství s jinou, není povoleno. (12.0.3.). Obliba takových rodinných svazků však za 25 let nezávislosti výrazně vzrostla.
Podle právníka Elchina Sadigova „na základě tohoto článku lze formálně mít za to, že polygamie je v Ázerbájdžánu nezákonná, ale za porušení této klauzule článku není stanoven žádný trest. Polygamní manželství samozřejmě bez státní registrace v zásadě nejsou zakázána ani mužům, ani ženám.“
Pokud jde o děti narozené v takových manželstvích, právník řekl: „Podle článku 44.3. (zakládající původ dítěte) zákona o rodině se otcovství osoby, která není vdaná s matkou dítěte, zjišťuje podáním společné žádosti otce a matky dítěte příslušnému orgánu výkonné moci.“ Zjišťování faktu o uznání otcovství u soudu je podle advokáta rovněž upraveno několika články výše uvedeného zákoníku.
„Práva a povinnosti dětí narozených nesezdaným osobám jsou stanoveny v souladu s článkem 48, který stanoví, že při určení otcovství způsobem stanoveným v čl. 44-45 zákoníku o rodině mají děti ve vztahu k rodičům a příbuzným stejná práva a povinnosti jako děti manželských rodičů,“ uzavřel advokát.
Jak vypadá polygamie v praxi?
Gabil (jméno změněno) se narodil do velké rodiny v odlehlé vesnici v Ázerbájdžánu. Gabil se dobře učil a odešel do Běloruska, aby se zapsal na univerzitu – vzdálený příbuzný žil v Minsku od sovětských dob. Tam se Gabil seznámil se studentkou Alenou (jméno se změnilo) a na konci institutu se pár rozhodl vzít.
V Gabilově rodné vesnici byli touto zprávou zděšeni. „Urusnan evlenir“ (vdá se za Rusa) – v některých oblastech Ázerbájdžánu je to prakticky stigma. Ázerbájdžánští muži jezdí do zemí SNS za prací, studiem nebo z jiných důvodů a občas tam potkají „cizince“. Rodina byla důrazně proti sňatku a vydala ultimátum: “Buď ona, nebo my!”
Buď ona, nebo my
Manželství se ukázalo jako úspěšné – Gabil začal podnikat v oblasti ropy, v polovině roku 2000 si pár postavil dům na okraji města a plánoval mít dítě.
A najednou zavolal Gabilin starší bratr, že se jeho matce najednou udělalo špatně a bylo by hezké se přijít rozloučit. Gabil spěchal do své rodné vesnice ve strachu, že nenajde svou matku živou. Zjistil ale, že v domě je svátek, přijeli příbuzní, oslovili ho a poblahopřáli mu. Ale jak se ukázalo, vůbec neslavili Gabilův návrat domů, ale. jeho svatbu!
Zcela zdravá matka a starší bratr řekli, že rodina už mu nebude zasahovat do života, nechá ho žít s „tou ženou“, ale tady bude mít ženu ze svých vlastních. Rozhodli se provdat Gabila za mladého příbuzného. Navíc nevěsta již byla přivedena a nyní není možné ji vrátit zpět do domu jejího otce – to bude ostuda pro celou rodinu.
Bratr zmatenému Gabilovi vysvětlil, že sňatek uzavře místní mullah, bez jakéhokoli „papírování z matričního úřadu“, takže na tom není nic nezákonného. Mladá žena poté zůstane bydlet v domě své tchyně, bude pomáhat s domácími pracemi a Gabil musí jen čas od času posílat peníze a navštěvovat svou ženu.
Není potřeba žádný papír z matriky
“Dede-baba gaydasynan” (podle zvyku našich dědů a otců) – starší bratr ukončil svou řeč a přivedl do místnosti mladou dívku. Takto Gabil poprvé viděl svou nevěstu – nemělo smysl dále vzdorovat. Mullah vstoupil do místnosti, přečetl jejich nikah a od nynějška se „z vůle Alláha“ stali manželi.
O několik dní později se Gabil vrátil na své místo v Baku. Aleně samozřejmě nic neřekl a život pokračoval jako obvykle. O několik měsíců později se ozvalo zaklepání na dveře jejich domu v Baku. Alena uviděla na prahu neznámého muže, který držel za ruku mladou těhotnou ženu. Muž, starší bratr jejího manžela, řekl Aleně, že přivedl Gabilinu rodinu.
Alena byla v šoku. Gabil, který se naléhavě vrátil domů, ale vše potvrdil. “Takhle už nemůžeme žít, musíš uživit rodinu sám,” zamumlal bratr skrz zuby a nechal zmateného Gabila se dvěma plačícími ženami.
Alena se nejdřív strašně bála, plakala každý den, chystala se odejít, ale Gabil byla neoblomná. Nemohl opustit svou druhou manželku, která byla těhotná. Když si Alena uvědomila, že se nemůže rozvést a vrátit se do Minsku, dala výpověď. Dům byl rozdělen mezi ženy: druhé, horní patro pro Alenu a spodní, kde byla kuchyně, pro druhou manželku. Brzy se narodil syn a druhá manželka se starala o dítě a zároveň začala sloužit celé rodině. Postupně se tedy dali dohromady.
Manželky spolu nijak zvlášť nekomunikovaly, ale ani nebyly v konfliktu. Sousedé na situaci reagovali s pochopením, ale úřady to nezajímalo.
Postupem času začal mít Gabil pocit, že ačkoli ho jeho rodina podvedla, vše se v dobré obrátilo a on opravdu potřebuje druhou ženu. Rodina spolu žije dodnes, mají již dvě děti.
Polygamie byla historicky praktikována v Ázerbájdžánu, s výjimkou 70 let sovětského období. Za sovětské éry byla polygamie poměrně tvrdě pronásledována (podle čl. 235 trestního zákoníku SSSR se mnohoženství trestalo odnětím svobody až na jeden rok, nápravnými pracemi na stejnou dobu nebo vysokou pokutou). I v té době však existovaly podobné „buňky společnosti“, zejména v provinciích.
Šéfka nevládní organizace „Čistý svět“ Mehriban Zeynalová se domnívá, že za vznikem takových rodin stojí především socioekonomické faktory, a teprve potom psychické a náboženské.
„Takových případů vlastně není příliš mnoho, tento fenomén se týká především jižních oblastí země. Problém je, že se dívkám nedostává řádného vzdělání, to hraje v jejich životě do budoucna negativní roli, často se nedokážou samy zabezpečit,“ říká Zeynalová.
Odbornice se domnívá, že společnost musí věnovat více pozornosti rozvoji podnikání žen v zemi. Pokud například zavedete speciální bezúročnou půjčku pro ženy, může to následně vést k ekonomické nezávislosti mnoha z nich.
Existují statistiky podobných případů v Ázerbájdžánu?
Elgun Safarov, vedoucí informatiky a analytického výzkumu Státního výboru pro rodinu, ženy a děti Ázerbájdžánu, odpověděl na naši žádost, že nemají statistické informace o takových polygamních rodinách a neobdrželi žádné stížnosti v souvislosti s těmito problémy.
„Členové našeho výboru se ale často účastnili soudních sporů v souvislosti s problémy takových rodin. To platí zejména pro ženy, které vstoupily do nikah s občany Turecka a Ruska. Byly problémy s majetkem a rodičovskými právy. Ale podle rodinného zákoníku Ázerbájdžánu mají všichni občané rodičovská práva – to je v každém případě a manželství zde nehraje roli. (Takže) děti narozené v takových manželstvích mají právo jak na alimenty, tak na dědictví.
V legislativě ohledně náboženského sňatku, tedy nikah, nejsou žádná omezení, ale mohu říci, že existuje neoficiální směrnice k potlačení takových případů. Neformálně jsme požádali úřad kavkazských muslimů, aby jejich mulláhové před uzavřením náboženského sňatku požadovali od novomanželů předložení příslušných oficiálních svatebních dokumentů. Osobně se ale nepřikláním k názoru, že toto pravidlo je uplatňováno efektivně,“ řekl Elgun Safarov.
„Abychom skutečně zastavili takové případy(,) musíme vynaložit úsilí na osvětu obyvatelstva, reformovat současnou legislativu a pokračovat ve výzkumu,“ uzavřel expert.
Opravdu, existují nějaké překážky pro nikah a pro ty členy kléru, kteří ji musí vykonávat – vyžadují nejprve od občanů oddací list?
Úřad kavkazských muslimů na tuto otázku prakticky odmítl odpovědět a žádost přesměroval na jiné telefonní číslo, které přešlo na fax.
V dnešní realitě Ázerbájdžánu je šíření polygamie usnadněno několika důležitými sociálními faktory. To jsou samozřejmě důsledky vleklé regionální vojenské konfrontace, masové emigrace mužů v aktivním věku ze země, všeobecné chudoby a nezaměstnanosti, zejména v provinciích.
Člen Rady náboženských expertů, teolog Elshad Miri věří, že islám vůbec nenabádá k polygamii, ale pouze ji umožňuje.
Teolog říká, že to je uvedeno ve třetím verši súry An-Nisa: „Pokud se bojíš, že nebudeš spravedlivý k sirotkům, vezmi si [jiné] ženy, které se ti líbí: dvě, tři, čtyři. Pokud se bojíte, že k nim nebudete [stejně] spravedliví, pak se [spokojte se] s jedním nebo [otroky], kterých se zmocnily vaše pravé ruce. Je to blíže vyhnout se nespravedlnosti [nebo chudobě].“
Teolog a aktivista za lidská práva Hadži Ilgar Ibrahimoglu komentoval naši otázku ohledně manželství v islámu takto: „Rodina v islámu je posvátný krb. Jedná se o duchovní spojení mezi manželi, které se uzavírá ve jménu božského souhlasu. Právní systém islámu poskytuje primární a sekundární systém. Manželství s jednou manželkou je primární normou.
Ale pokud je to nutné, islám také poskytuje možnost polygamie. To však spíše nemá povahu normy a je také určeno zvláštními normami, jejichž dodržování v praxi vyžaduje velmi pečlivý přístup. A základním kamenem tohoto přístupu je koncept spravedlnosti.“
