– (z řeckého pseudos – fikce a onima – jméno) – fiktivní jméno nebo symbol, kterým autor skryl ten pravý, např.: N. Shchedrin – P. M.E. Saltyková, Nick. T-o – I.F. Annensky, „Muž bez sleziny“ – jeden z P.A.P. Čechov. Podle způsobu tvoření se P. liší: alonymum – P. ve formě vlastního jména jiné osoby (M. Gorkij – A.M. Peškov); anagram – P. z přeskupených písmen vlastního jména (Chariton Mackentin – Antioch Cantemir); ananim – P. z písmen vlastního jména v obráceném pořadí (Navi Volyrk – Ivan Krylov); astronymum – P. ve tvaru hvězdiček (***); kryptonymum – P. z iniciál nebo jakýchkoli písmen přijatých v tomto významu (F.T. – Fedor Tyutchev, NKShP? – A.S. Pushkin).
Synonyma:
autonymum, alonymum, astronymum, heteronymum, kryptonymum, literární maska, matronymum, přezdívka, přezdívka, sicon
Synonyma ke slovu „ALIAS“:
Podívejte se, co je přezdívka v jiných slovnících:
alias
(z řeckého ψευδής – nepravdivý a όνομα – jméno) – fiktivní jméno nebo symbol, kterým autor podepisuje své dílo. Vystavující P. žijící spisovatel. Koukni se
alias
(z Pseudo. a řec. ónyma – jméno) podpis nebo jméno, kterým Autor nebo Umělec nahrazuje své skutečné jméno. Lidé se k P. uchýlili odedávna s různými c. Koukni se
alias
PSEUDONY, -a, m. Smyšlené jméno spisovatele, umělce, politika. Pište pod pseudonymem. II adj. pseudonymní, -aya, -oe.
alias
pseudonym m. 1) Smyšlené jméno, které používají někteří spisovatelé, umělci, politici atp. nahradit jejich skutečné jméno. 2) Osoba vystupující pod tímto jménem.
alias
pseudonym m.pseudonym, alias; (literární) pseudonym; (umělec) umělecké jméno pod pseudonymem – pod pseudonymem; (o spisovateli) pod barvou pseudonymu. Koukni se
alias
pseudonym Viz fiktivní, jméno. Slovník ruských synonym a výrazů podobných významem – pod. vyd. N. Abramova, M.: Ruské slovníky, 1999. fiktivní pseudonym, jméno; matronym Slovník ruských synonym. pseudonym podstatné jméno, počet synonym: 11 • autonymum (2) • alonymum (2) • astronymum (1) • heteronymum (2) • kryptonymum (2) • literární maska (1) • matronymum (1) • přezdívka (9) • přezdívka (2) • pseudonym-anagram (1) • sicon (1) Slovník synonym ASIS.V.N. Trishin.2013. . Synonyma: autonymum, alonymum, astronymum, heteronymum, kryptonymum, literární maska, matronymum, přezdívka, přezdívka, sicon. Koukni se
alias
Pseudonym (z pseudo a řeckého onuma – jméno), podpis nebo jméno, ve kterém autor nebo umělec nahrazuje své skutečné jméno. Lidé se k P. uchýlili odedávna s různými Koukni se
alias
Pseudonym (z řeckého ψευδής – nepravda a όνομα – jméno) je smyšlené jméno nebo symbol, kterým autor podepisuje své dílo. P. odhalení žijícího spisovatele je považováno za odporující pravidlům literární etiky; Toto pravidlo se zpravidla netýká bibliografických pomůcek, kde není zveřejnění provedeno pro polemické, ale pro historické a literární účely. Počet ukazatelů P. je poměrně velký; často obsahují i údaje o tom, kdo byl autorem zcela nepodepsaných (tzv. anonymních) děl. Kromě výhod uvedených v Čl. Anonymní a umění. Upozorňujeme také na bibliografii: Rossman, „Lexicon pseudonimer Schriftsteller“ (Lipsko, 1830); Franklin, “Les ps. du moyen âge” (1875); Haynes, “Ps. autorů“ (New York, 1883); Joliet, „Les pseudonymes du jour“ (Paříž, 1884; jsou uvedena i jména umělců, hudebníků a umělecká jména herců); Drujon, “Les livres à clef” (Paříž, 1885). K výčtu ruských děl přidáme: dodatky k předchozím dílům Kateněva, Lebedinského, Burnaševa, Čumikova, von Boola (v Historickém zpravodaji, 1883, č. 7, 9, 11, 12; 1884, č. 12; 1885 , č. 8, 11); Vasiliev, „Slovník P. ruských spisovatelů“ („Uši“, 1884, č. 6); V. S. Kartsov a M. N. Mazaev, „Zkušenost slovníku P. ruských spisovatelů“ (Petrohrad, 1891). Dodatky k němu od A. V. Smirnova v „Bibliografických poznámkách“ (1892).
alias
Pseudonym (řecký pseudonymos – „falešné jméno“) je fiktivní jméno, které nahrazuje skutečné, které musí být z toho či onoho důvodu skryto. Podle podmínek. Koukni se
alias
Pseudonym (řecký pseudonymos – „falešné jméno“) je fiktivní jméno, které nahrazuje skutečné, které musí být z toho či onoho důvodu skryto. Podle podmínek soz. Koukni se
alias
[Řecký pseudonymos – „falešné jméno“] – fiktivní jméno, které nahrazuje skutečné, které musí být z toho či onoho důvodu skryto. Podle podmínek pro vytvoření fiktivního jména je třeba rozlišovat mezi P. osvětleno od P. stádium a další četné případy šifrování jmen (např. používání konvenčních jmen stran během práce v podzemí atd. n.). V budoucnu budeme hovořit pouze o litém P. Zvýšené používání P. je v přímé souvislosti s růstem individuálního sebeuvědomění autora, se vznikem pojmů autorské právo a autorskoprávní odpovědnost. Zašifrování jména je způsobeno touhou autora, z toho či onoho důvodu, odvrátit podezření na autorství. Tyto důvody jsou velmi odlišné – P. První představení jsou často podepsána (Gogol vydal Hanze Küchelgartena pod pseudonymem V. Alova), vystoupení mimo jejich specializaci (Prof. Wagner podepsal své „Fairy Tales“ pseudonymem Cat Purr) atd. P.; ale zvláště často P. se uchylují v případech, kdy se literární projevy stávají formou politického boje – odtud je zvláště rozšířené používání P. v satirické literatuře, v brožurách, v kritice a publicistice. Starověcí klasici se přirozeně zřídka uchýlili k P. Aristofanés je někdy označován jako nejstarší příklad šifrování jmen [V-IV století. BC. e., který údajně své první (i některé pozdější) divadelní hry uvedl na jevišti nikoli pod svým jménem, ale pod jmény tehdejších komických básníků Philonida a Callistrata (autorství Aristofana navíc znal publikum a sami Philonides a Callistratus byli autory, které se tyto komedie neprozradily). Kromě tohoto příkladu poukazují také na Xenofónta, který ve svých „Dějinách Řecka“ (III, 1, 2) označil Themistogena za autora popisu tažení Kýra mladšího a ukryl P. vy sám. Z pozdějších příkladů poukazujeme na Phaedra, autora bajek v latině; podle Cassittova předpokladu je Phaedrus jedna a tatáž osoba s Polybiem (ne Řek. historik), kterému Seneca napsal svou „Útěchu“ (Consolatio ad Polybium). Šifrování jmen v poezii středověku také nezapadá do pojmu spisovné P., tzn. protože Obvykle se nešifruje jméno autora, ale jméno adresáta. Během renesance P. se poprvé rozšiřují. Je pravda, že pouze s určitým úsekem lze podřadit koncept P. obvyklý způsob mezi humanisty měnit svá příjmení starověkým způsobem. Takže např. filolog Cesar de l’Escale se jmenoval Julius Caesar Scaliger; slavný humanista Henri Estienne – Henricus Stephanus; Lutherův spolupracovník Schwartzerd – Philippus Melanchthon (doslovný překlad z němčiny do řečtiny – „černá země“). Ale v bojích humanistů s „temnými lidmi“ a v propagandistické literatuře doby reformace a protireformace se již dá mluvit o pseudonymu ve vlastním slova smyslu. Neméně časté jsou P. v publicistické literatuře 17. a 18. století, kdy autorovi, který se odvážil vystoupit proti „velikým tohoto světa“, hrozily nejrůznější tresty. Voltaire (vlastním jménem Arouet) měl přes 160 P., někdy se dokonce maskoval jako Rus (Jean Blokof, Sheremetof, Ivan Alethof a dokonce Alexis archeveque de Novogorod). Byli tam P. od Balzaca, Victora Huga, Waltera Scotta a téměř všech významných i menších západoevropských spisovatelů. Formy kódování příjmení jsou velmi rozmanité. Někdy P. jsou první písmena skutečného příjmení (P. Ya – P. Yakubovich-Melshin), někdy naznačují jejich původ (spisovatel Zavalishin používal pseudonym A. Mordvin), někdy berou příjmení předka, který kdysi psal (V. Ya Bryusov někdy psal pod jménem svého pohádkového dědečka V. Bakulin), někdy na základě své profese (ak. N. A. Kotlyarevsky napsal pod P. „Starý profesor“), často obracejí své příjmení a čtou je pozpátku (básník M. E. Porten – Netrop + ov), jsou někdy podepsány latinskými slovy („Alexander“ – V. Ya Bryusov, “Homo” – V. L. Lvov-Rogačevskij atd. atd.), někdy berou P. jeho patronymum (Serafimovič – Alexander Serafimovič Popov). AP Někdy slouží jako pomocné příjmení pro autorova vystoupení třetích stran (jedná se o pseudonymy Bryusov, Blok atd.), někdy zcela zastiňuje skutečné příjmení autora (M. Gorkij, A. Bely, D. Chudý). D. Pro pseudonymy musel chudák používat krycí jména; V roce 1917 tak podepsal řadu svých projevů „Soldier Yashka – měděná spona“ a další. AP Někdy se šifrování příjmení snaží vyvolat komický efekt; to jsou P. zadejte „Chekhonte“ (mladý Čechov), „Mi/f“ (D. D. Minaeva). Příklad P. kolektiv, skrývající se za několika autory, je P. bratři Zhemchuzhnikov a A. K. Tolstoj – Kozma Prutkov (viz). Zvláště zajímavý je P. když přeroste v umělecký obraz, jehož jménem se prezentace provádí (obrazy „Belkin“ od Puškina, „Rudy Panko“ od Gogola, „dvorního poradce Ščedrina“ od Saltykova atd.) n.). Bibliografie: Bartels E., Der Schutz des Pseudonyms, Diss., Greifswald, 1919; Bormann E., Die Kunst des Pseudonyms, 1901. Alias slovníky, obecné: Haykes J. E., Pseudonyma autorů, N. Y., 1882 (4 pseudonymů, s převahou Ameriky. a angličtina); Gushing W., Iniciály a. pseudonymy, 2 vv., N. Y., 1885-1888; Weller E. O., Lexicon pseudonymorum, 2. Aufl., Regensburg, 1886; Dawson L. H., Přezdívky a. pseudonymy, N. Y., 1908; Abbatt W., Hovorový, kdo je kdo (1600-1924), 2 vv., N. Y., 1924-1925. Francouzsky: Barbier A. A., Dictionnaire des ouvrages anonymes et pseudonymes, 4 vv., 2 ed., P., 1822-1827; Querard J. M., Les auteurs deguises de la litterature francaise au XIX-e siecle, P., 1845; Jeho, Les ecrivains pseudonymes de la litterature francaise, 2 vv., P., 1854-1864; Jeho, Les supercheries litteraires devoilees, 2. vyd., 3 vv., P., 1882; Joliet Ch., Les pseudonymes du jour, P., 1884; Heylli G., de, Dictionnaire des pseudonymes, P., 1887 (nové vyd. upravil E. A. Poinsot). Anglo-American: Marchmont F., Stručná příručka starověkých a. moderní literatura, vydaná buď anonymně, pod pseudonymy nebo iniciálami, L., 1896; Halkett S. a. Laing J. A., Slovník anonymních a. pseudonymní anglická literatura, 7 vv., New a. enl. ed. od J. Kennedy, Edinburgh, publikoval od roku 1926; Stonehill Ch. A., Anonyma a. pseudonym, 4 vv., L., 1926-1927. Německy: Holzmann M. u. Bohatta H., Deutsches Pseudonymen-Lexikon, Vídeň, 1906. italsky: Melzi G., Dizionario di opere anonime e pseudonime di scrittpri italiani, Milano, 1848-1859; Passano G. B., Dizionario di opere anonime a pseudonime in Supplemento a quello di G. Melzi, Ancona, 1887; Rocco E., Anonimi e pseudonimi italiani (dodává Passano a Melzi), Neapol, 1888. Polsky: Czarnowski L., Pseudonimy i kryptonimy polskie, Wilno, 1922. Hebrejsky: Zeitlin W., Anagramme, Initialen u. Pseudonyma neer-hebraischer Schriftsteller u. Publizisten, Frankf. a/M., 1905. Rusové: Drahn E., Pseudonyme von Autoren aus der freiheitlichen Bewegung Russlands in der Literatur des 19 und 20 Jh., „Zeitschrift fur Bucherfreunde“, 1925, S. 31 – 35. Kartsov V. S. a Mazaev M. N., Zkušenost ve slovníku pseudonymů ruských spisovatelů, Petrohrad, 1891; Dodatky k „Zážitku“ jsou umístěny v „Bibliografickém. poznámky”, 1892, č. 2, 5, 6, 8 a 11; Trubčevskij Jurij, Další materiály pro slovník pseudonymů ruských spisovatelů, „Antikvar“, 1903, č. 9-12; Kravchenko-Maksimenkova N., Anonyma a pseudonymy v undergroundu a v ukrajinské bibliografii, „Ukr. bibliografie”, sv. I. Metodický sborník, Kyjev, 1928; Tulub O., Glosář pseudonymů v ukrajinských spisech, „Zap. historicko-filologické “Viddilu”, 1928, kniha. XVI (oddělení) Ott., Kyjev, 1928). Dodatky B. Komarov do „Slovníku“, viz. v “Zap. Ukr. bibliografický partnerství v Oděse“, 1928, část. 1; Lann Evg., Literární mystifikace, M.-L., 1930; Masanova I. F. a Yu. I., K historii ruského literárního pseudonymu, „Sovětská bibliografie“, 1934, č. 2. R. K.
alias
Pseudonym slouží praktickému účelu: nahrazuje skutečné jméno, které je z toho či onoho důvodu žádoucí skrýt. Prez vystupují pod pseudonymem. Koukni se
