Většina metropolitních porodnic dnes poskytuje očekávanou péči. To znamená, že když začíná první doba porodní, rodící žena je samozřejmě umístěna do porodního boxu, ale snaží se ho po dobu 18-24 hodin nedotýkat, čímž umožní děložnímu čípku dozrát a porodit bez jakéhokoli vnější zásah. Proto při prvním porodu nespěchejte do porodnice hned poté, co vám praskne voda nebo začnou kontrakce, pokud víte, že cesta tam nepřesáhne 2 hodiny.
Při opakovaných porodech, pokud je prasknutí plodové vody doprovázeno kontrakcemi, byste si měla pospíšit – abyste nerodila přímo v autě nebo na pohotovosti.
Předpokládá se, že s každým narozením se váha dítěte zvyšuje. To je pravda?
Obecně je to pravda. Podle statistik mají vícerodičky větší děti ve srovnání s hmotností prvního dítěte. Ale nebojte se: pokud se při prvním porodu narodilo 4kilogramové dítě, neznamená to, že při opakovaných porodech bude jeho váha nutně dosahovat 4,5–5 kilogramů. Velký plod během prvního těhotenství je často spojen se špatnou výživou ženy.
Při opětovném otěhotnění ženy zpravidla více dbají na své zdraví a dodržují dietu, takže mají děti s menší hmotností a samotný porod je jednodušší.
Který porod je bolestivější: první nebo druhý?
Na základě mé praxe většina žen popisuje svůj opakovaný porod následovně: probíhá rychleji, ale kontrakce jsou intenzivnější a bolestivější. Jsou však možné výjimky: některé rodící ženy doslova nemají čas nic cítit. Stojí za zmínku, že každým rokem roste počet nastávajících maminek, které přicházejí ke svému druhému porodu s pevným přesvědčením, že odmítají jakékoli lékové metody tišení bolesti. Využívají k tomu fitball, teplou sprchu nebo masáž kříže, což je velmi účinné vzhledem k tomu, že opakované porody netrvají dlouho.
Jak vysoké je riziko ruptury hráze u vícerodiček?
Pokud při předchozím porodu došlo u ženy k ruptuře hráze nebo byla z různých důvodů naříznuta, neznamená to, že další porody budou probíhat podle stejného scénáře. I s přihlédnutím k tomu, že dítě může být větší. Velkou roli zde hraje psychologický faktor: na to špatné se není třeba předem připravovat a počítat s tím, že k rozchodu jistě dojde!
“Zda dojde k ruptuře hráze nebo ne, nezávisí na počtu porodů, ale na zručnosti porodní asistentky a na tom, jak přesně žena dodržuje pokyny lékaře.”
První porod skončil císařským řezem. Co očekávat v následujících, pokud k nim dojde přirozeně?
Vše závisí na tom, co způsobilo císařský řez poprvé. Pokud nám žena vysvětlí, že to bylo plánované a došlo k tomu ve fázi, kdy ještě nedošlo k potřebné dilataci děložního čípku, pak bude scénář porodu stejný jako u primigravidy. A pokud žena říká, že už byla v porodu, ale z nějakého důvodu hlava dítěte neklesla, pak v tomto případě první menstruace projde jako u vícerodičky. Vlastní tlačení ale bude probíhat pomaleji, protože hlava minule neklesla a tělo si to „nepamatuje“.
Jaký je rozdíl mezi prvním císařským řezem a dalšími?
U prvního chirurgického porodu je vše jasné: pokud je plánováno, proběhne včas podle všech chirurgických kánonů ve 39-40 týdnech těhotenství. Někdy ženy žádají o prodloužení těhotenství až do 41. týdne a my jim vycházíme vstříc, pokud se miminko cítí dobře. Co se týče opakovaného císařského řezu, ten se provádí v časnějším stadiu: 39-40 týdnů a odkládá se až ve 41. Vzhledem k tomu, že děloha má již jizvu po předchozí operaci, nemůžeme dovolit, aby se ztenčila až do stavu ohrožení života .
Kdy můžete plánovat své další dítě po prvním a dalších porodech?
Podle doporučení WHO by ho po narození dítěte měla žena kojit rok. Na tomto pozadí se vyvíjí laktační amenorea – to znamená, že nedochází k menstruaci a chybí ovulace, což fyzicky znemožňuje koncepci.
Během příštího roku se také nedoporučuje těhotenství: tato doba je nezbytná, aby se ženské tělo připravilo, nahromadilo zásobu vitamínů a mikroelementů, které budou později užitečné pro normální vývoj dítěte. 2 roky jsou tedy optimální období, po kterém si můžete naplánovat další těhotenství, pokud dodržujete standardy Světové zdravotnické organizace. Domácí lékařství nastavuje širší rámec: 3-5 let. Pokud však žena otěhotní šest měsíců po porodu, není to důvod k panice. V tomto případě je nutné užívat vitamínové komplexy a další léky podle pokynů lékaře individuálně.
“Pokud dojde k těhotenství 10 a více let po tom předchozím, tělo ho vnímá jako první a žena porodí, jako by byla prvorodička.”
Mé okouzlující milované dceři jsou dva roky. Dva roky velkého štěstí z komunikace s tímto zázrakem, dva roky ve světě zcela nových a úžasných emocí. A během těch let si pravidelně vybavuji své těhotenství, okamžik narození mé holčičky a pocity, které mě tehdy přepadly. Ráda bych se podělila o svou osobní zkušenost s přirozeným porodem a myšlenky, které asi napadají všechny nastávající maminky a hlavně ty, které čekají první dítě.
Když začnu zdálky, řeknu, že mám velmi nízký práh bolesti, nesnesu žádnou lékařskou manipulaci. Obecně mi do 25 let (rodila jsem skoro ve 29) při představě, že někdy budu muset rodit (a vždy jsem dítě chtěla), vyvolávala hrůzu a slzy v očích. O medicínu se zajímám od mládí a četla jsem poměrně hodně literatury a článků z internetu o porodu dlouho před těhotenstvím. Jen mě tak zajímalo. A filmy se standardním vyobrazením porodu doplňovaly již tak „barevný“ obraz: operační sál, křik, sténání, nelidské trápení, rozčilení lékaři. Porod jsem tehdy vnímala jako zkoušku, kterou je třeba hrdinně obstát. Po přečtení příběhů o porodu jsem měla pocit, že v porodnici je hlavní u porodu lékař, který vždy provádí nějaké manipulace („propíchli močový měchýř“, „nasadili epidurál“, „nakonec píchli léky proti bolesti ,” atd. .). Hlavou mi přitom vířily otázky: „Jak se dříve rodilo na vesnicích s porodními asistentkami bez narkózy? Jak léky, které se ženě podávají při porodu, ovlivňují dítě a mléko?“
Když jsem se znovu potuloval po internetu, narazil jsem na úryvky z knihy Michela Audena „Oživený porod“, které změnily mé chápání a zodpověděly mnoho otázek. Naprosto jsem souhlasila s autorkou, která napsala, že porod je přirozený proces a hlavní postavou je v něm žena, která, jak se ukázalo, je schopna porodit sama, stačí jí dát tuto příležitost. Audenovy nápady mě inspirovaly, ale pochopila jsem, že Francie je Francie a budu muset rodit v ruské porodnici (vyhlídka na domácí porod mě nelákala), kde pravděpodobně nebudou citliví na moje přání.
Dozvídám se radostnou zprávu, že s manželem čekáme miminko! Začala jsem vyhledávat zdravotní středisko, kde by mě mohli během těhotenství pozorovat, a přišla jsem pro informace do „Centra tradičního porodnictví“, kde jsem se dozvěděla o programu „Přirozený porod“. Abych byla upřímná, nikdy jsem ani neslyšela o takové „zlaté střední cestě“, jak ji vidím nyní, mezi standardními a domácími porody. Rozhodnutí o tom, kde rodit, bylo učiněno intuitivně. Okamžitě jsem cítila, že tohle je moje, že mám šanci porodit sama, protože mi to dala příroda, což jsem si moc přála.
Když jsem byla v šestém měsíci těhotenství, přihlásila jsem se na kurzy přípravy k porodu v Centru.
Mnoho lidí se domnívá, že není potřeba chodit na kurzy, že mohou číst knihy a časopisy, ale na vše, co se na kurzech učí, se v době porodu stejně zapomene. Samozřejmě je to volba každého. Domnívám se, že příprava na porod a kurzy pro těhotné jsou naprosto neoddělitelné věci. Žádné knihy vám neřeknou, co vám řekne praktikující porodník, ani neodpoví na vaši otázku. Mně osobně kurzy hodně pomohly. Kurzy o porodu radikálně změnily mé chápání porodních bolestí, uvědomila jsem si, že se jich člověk nemá bát, ale má se naučit je přijímat, ne zatínáním a skřípáním zubů, ale relaxací, ať to zní sebevíc paradoxně. Film o porodu (kde žádná ze tří žen nekřičela bolestí) mě nakonec přesvědčil, že v tomto procesu není nic hrozného. Nejcennějším výsledkem kurzu pro mě bylo, že jsem se psychicky připravila na porod. A jak všichni víme, hodně vychází z hlavy a vnitřního nastavení. Během kurzů jsme se neučili nazpaměť dechová cvičení ani relaxační cvičení, pouze nám byly ukázány polohy, ve kterých lze pohodlně snášet kontrakce s vysvětlením, že při porodu vám tělo samo řekne, jak je v daném období pohodlnější – a tak to dopadlo ve skutečnosti, nebo něco, co porodní asistentka doporučí. Po narození miminka mi velmi pomohly informace, které jsem získala na hodinách, kde se mluvilo o kojení, péči o miminko a fyziologických vlastnostech novorozenců. Cítila jsem se sebevědomě a věděla jsem, co dělat s vlastním dítětem.
Program „Přirozený porod“ počítal s několika návštěvami porodní asistentky, která dítě porodí, dokonce dvěma – hlavní a „rezervní“. Bylo pro mě velmi důležité být vedle porodníka, kterého již znám, který vás nevidí poprvé, a na místě, které je mi známé (při uzavírání smlouvy v porodnici, Bylo mi ukázáno oddělení, kde probíhá porod). Ke každé návštěvě porodní asistentky jsem připravila celý seznam otázek, a to nejen s porodem. Společně jsme upravili seznam věcí, které je třeba vzít s sebou do porodnice, seznam „věna“ pro dítě doma a několikrát probírali plán postupu, když jsem si uvědomil, že „něco začíná“.
. Porod začal, jak se velmi často stává, v noci. Cítil jsem tah v břiše, ale rozhodl jsem se, že to byly tréninkové kontrakce, na které jsem čekal. Manžel mi poradil, abych zavolala porodní asistentku, ale rozhodla jsem se, že ji ve 12 hodin v noci nebudu rušit. O tři hodiny později jsem si uvědomil, že už to není „trénink“ a zavolal jsem. Porodní asistentka přijela za 40 minut, podívala se na mě a řekla, že můžu do porodnice. V porodnici jsem velmi ocenila společnou návštěvu s porodní asistentkou, která mě ušetřila od standardních nepříjemných procedur (tělo se v mém případě pročistilo až doma). Manžel odešel (bylo to naše vzájemné rozhodnutí, že budu rodit bez něj) a já zůstala s porodní asistentkou. Jak jsem byl Larise vděčný, že byla celou dobu vedle mě! Navrhla mi pohodlné polohy, dala pít vodu, napustila vanu, ve které jsem mnohem snáze snášela kontrakce, které byly v té době již velmi silné, a přitom se zdála být neviditelná. Téměř všechny porody jsme byli jen my dva. Porodní lékařka přišla poprvé na minutu hned poté, co jsme se zabydleli na pokoji, podruhé při posledních pokusech, i když, abych byl upřímný, její přítomnost mi vadila, protože jí neustále zvonil mobil a tohle , věřte mi, v tak zásadní chvíli je to velmi nepříjemné.
Samotný porod (tlačení) trval téměř dvě hodiny. Jak už chápu, v porodnici by se mnou na porodním křesle stěží tolik otravovali (a to bych tam tak dlouho nevydržela). A porodní asistentka trpělivě čekala, pravidelně kontrolovala tlukot srdce dítěte a ujišťovala mě, že je vše v pořádku.
Odhodlána rodit bez narkózy, ale s vědomím své neschopnosti snášet bolest, jsem si před porodem, i po kurzech, v hloubi duše položila otázku: „Kdy už konečně budu křičet, že to nezvládnu a požadovat anestezii?” Není nutná anestezie! V některých chvílích to bylo těžší než nesnesitelně bolestivé, byla to právě fyzická únava na konci období kontrakcí (v tu chvíli jsem si jedinkrát řekla: “Už to nezvládnu! Jsem unavená.” Porodní asistentka mi ale vysvětlila, že se kontrakce blíží) brzy skončí a bude to snazší.To mi dodalo novou sílu a opravdu po pár minutách skončily.
A pak se mi narodilo dítě! Nekřičela, ale klidně zasténala. Okamžitě ji přišla vyšetřit dětská lékařka, protože. měla omotanou pupeční šňůru kolem krku, ale byla v pořádku a během minuty mi byla dcera přiložena na hruď! Nebrečela jsem štěstím (i když před porodem jsem si tento okamžik přesně takhle představovala), ale ležela a užívala si ten nevysvětlitelný klid a hladila své miminko. O hodinu později přijel manžel a byli jsme všichni spolu až do večera.
Někdo říká, že ležet v oddělené místnosti je nuda, že dva nebo čtyři lidé jsou zábavnější, ale já osobně jsem nepotřeboval jinou komunikaci než komunikaci s vlastním dítětem! A je mnohem pohodlnější přijímat příbuzné v samostatné místnosti.
V porodnici mi nabízeli, že si malou na noc vezmou, odmítla jsem (sestřičky na tom ale netrvaly, jen řekly, že když budu chtít, můžu ji kdykoli dát pryč), protože. Nedokázala jsem si představit svůj život bez svého dítěte. Mnoho lidí mi před porodem říkalo, že si potřebuji „odpočinout“, že se budu zotavovat pomaleji, když se o miminko od prvních hodin budu starat sama. Ale hned od začátku jsem měla náladu být s miminkem. Ano, cítila jsem se po porodu unavená, upřímně závidím těm maminkám, které byly připraveny letět pár hodin po porodu! To nebyl můj případ, cítila jsem se slabá, „rozbitá“ po celém těle, ale v prvních sedmi hodinách mi přítomnost mého manžela hodně pomohla. Ze své zkušenosti mohu říci, že nejlepší odpočinek pro maminku je ležet vedle spícího miminka. Pokud se miminko cítí dobře a pohodlně (opět s maminkou nablízku), pak nejprve hodně spí a nechá ho spát a odpočívat. A pokud ho něco trápí, pak je jeho matka – její hlas, ruce, vůně – potřeba ještě více (přirozeně nemluvíme o stavech, které vyžadují urgentní lékařský zásah). Provádění jednoduchých procedur – krmení, přebalování – vás přirozeně nutí vstát z postele a hýbat se. V porodnici č. 6 byl velmi příjemný personál, několikrát mi na mou žádost ukázali, jak miminko zavinout a umýt, zodpověděli všechny mé dotazy. A to ani nemluvím o roli toho, že jsme spolu při navazování kojení, protože. je to prostě zřejmé.
Moje holčička byla od narození velmi klidná, skoro neplakala, myslím, že je to částečně i tím, že dostala možnost narodit se sama. A z porodu mi zůstal velmi dobrý dojem, pocit zodpovědně dobře odvedené práce. Vzpomínám si na vtipný okamžik, kdy mě již při mých posledních pokusech (.) z nějakého důvodu napadlo, že ve francouzštině a angličtině slovo „work, labor“ (travail, labor) znamená také „porod“. Řekl jsem o tom porodní asistentce a doktorovi, podívali se na mě překvapeně, protože to bylo zřejmě poprvé, co se setkali s tím, že pár minut před narozením dítěte s nimi žena probírá filologické nuance, ale souhlasili se mnou. Porod skutečně vyžaduje aktivní účast ženy, její práci s vlastním tělem a porodní bolesti.
Existuje názor, že na bolest při porodu se rychle zapomíná, protože. zaplavuje ji radost z narození dítěte. Všechny své pocity si ale pamatuji velmi dobře a z vlastní zkušenosti mohu říci, že při porodu není žádná nesnesitelná bolest. Mnoho mých kamarádek, které ode mě slyší, že jsem rodila bez stimulace, bez narkózy a přitom nezažila nesnesitelné bolesti, se bohužel upřímně diví a někdy nevěří. Proč „Bohužel? Protože většina lidí má v hlavě stereotypy o porodu a porodních bolestech. Ale jsem ráda, že jsem měla alternativu, ještě jednou opakuji, porodit sama, jak mi příroda poskytla, a využila jsem ji.
Autor: Nadezhda Kuzmina, srpen 2010
