Lexikální (slovníkový) systém oficiálního obchodního stylu kromě obecných knižních a neutrálních slov zahrnuje:
1) lingvistická klišé (klišé, klišé): položit otázku na základě rozhodnutí, příchozí a odchozí dokumenty, přidělit kontrolu nad provedením, po termínu.
2) odborná terminologie: nedoplatky, alibi, černá hotovost, stínové podnikání;
3) archaismy: Tento dokument potvrzuji.
V oficiálním obchodním stylu je použití polysémantických slov, stejně jako slov s obrazným významem, nepřijatelné a synonyma se používají velmi zřídka a zpravidla patří do stejného stylu: nabídka = nabídka = zajištění, solventnost = bonita , opotřebení = znehodnocení, přivlastnění = dotování atd. .
Oficiální obchodní projev neodráží individuální, ale sociální zkušenost, v důsledku čehož je jeho slovní zásoba extrémně zobecněná. V oficiálním dokumentu jsou upřednostňovány obecné pojmy, například: přijet (místo přijet, přijet, přijet atd.), vozidlo (místo autobusu, letadla, „žiguli“ atd.), osada (místo vesnice , město , vesnice atd.) atd.
Morfologické charakteristiky oficiálního obchodního stylu řeči
K morfologickým rysům tohoto stylu patří opakované (frekvenční) používání určitých slovních druhů (a jejich typů). Patří mezi ně následující:
1) podstatná jména – jména osob na základě charakteristiky určené jednáním (daňový poplatník, nájemce, svědek);
2) podstatná jména označující postavení a hodnosti v mužském rodě (seržant Petrova, inspektor Ivanova);
3) slovesná podstatná jména s částicí non- (deprivace, nevyhovění, neuznání);
4) odvozené předložky (ve spojení s, kvůli, na základě, v rozsahu, ve vztahu k, na základě);
5) infinitivní konstrukce: (provést kontrolu, poskytnout asistenci);
6) slovesa přítomného času ve smyslu obvykle prováděné akce (za nezaplacení bude účtována pokuta. ).
7) složitá slova tvořená ze dvou nebo více základen (nájemce, zaměstnavatel, materiálně-technická, oprava a údržba, nahoře, dole atd.).
Použití těchto forem se vysvětluje touhou obchodního jazyka přesně zprostředkovat význam a jednoznačnou interpretaci.
Syntaktické rysy oficiálního obchodního stylu řeči
Mezi syntaktické rysy oficiálního obchodního stylu patří:
1) použití jednoduchých vět s homogenními členy, přičemž řady těchto homogenních členů mohou být velmi běžné (až 8–10), například: . pokuty jako správní trest mohou být stanoveny v souladu s ruskou legislativou za porušování předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v průmyslu, stavebnictví, dopravě a zemědělství;
2) přítomnost pasivních struktur (platby se provádějí ve stanoveném čase);
3) řetězení genitivu, tedy použití řetězce podstatných jmen v genitivu: (výsledky činnosti daňové policie. );
4) převaha souvětí, zejména souvětí, s vedlejšími podmínkovými podmínkami: Dojde-li ke sporu o výši částek dlužných propuštěnému zaměstnanci, je správa povinna zaplatit náhradu uvedenou v tomto článku, bude-li spor vyřešen v ve prospěch zaměstnance.
Jiné odpovědi
Lexikální rysy oficiálního obchodního stylu řeči
Lexikální (slovníkový) systém oficiálního obchodního stylu kromě obecných knižních a neutrálních slov zahrnuje:
1) lingvistická klišé (klišé, klišé): položit otázku na základě rozhodnutí, příchozí a odchozí dokumenty, přidělit kontrolu nad provedením, po termínu.
2) odborná terminologie: nedoplatky, alibi, černá hotovost, stínové podnikání;
3) archaismy: Tento dokument potvrzuji.
V oficiálním obchodním stylu je použití polysémantických slov, stejně jako slov s obrazným významem, nepřijatelné a synonyma se používají velmi zřídka a zpravidla patří do stejného stylu: nabídka = nabídka = zajištění, solventnost = bonita , opotřebení = znehodnocení, přivlastnění = dotování atd. .
Oficiální obchodní projev neodráží individuální, ale sociální zkušenost, v důsledku čehož je jeho slovní zásoba extrémně zobecněná. V oficiálním dokumentu jsou upřednostňovány obecné pojmy, například: přijet (místo přijet, přijet, přijet atd.), vozidlo (místo autobusu, letadla, „žiguli“ atd.), osada (místo vesnice , město , vesnice atd.) atd.
Morfologické charakteristiky oficiálního obchodního stylu řeči
K morfologickým rysům tohoto stylu patří opakované (frekvenční) používání určitých slovních druhů (a jejich typů). Patří mezi ně následující:
1) podstatná jména – jména osob na základě charakteristiky určené jednáním (daňový poplatník, nájemce, svědek);
2) podstatná jména označující postavení a hodnosti v mužském rodě (seržant Petrova, inspektor Ivanova);
3) slovesná podstatná jména s částicí non- (deprivace, nevyhovění, neuznání);
4) odvozené předložky (ve spojení s, kvůli, na základě, v rozsahu, ve vztahu k, na základě);
5) infinitivní konstrukce: (provést kontrolu, poskytnout asistenci);
6) slovesa přítomného času ve smyslu obvykle prováděné akce (za nezaplacení bude účtována pokuta. ).
7) složitá slova tvořená ze dvou nebo více základen (nájemce, zaměstnavatel, materiálně-technická, oprava a údržba, nahoře, dole atd.).
Použití těchto forem se vysvětluje touhou obchodního jazyka přesně zprostředkovat význam a jednoznačnou interpretaci.
Syntaktické rysy oficiálního obchodního stylu řeči
Mezi syntaktické rysy oficiálního obchodního stylu patří:
1) použití jednoduchých vět s homogenními členy, přičemž řady těchto homogenních členů mohou být velmi běžné (až 8–10), například: . pokuty jako správní trest mohou být stanoveny v souladu s ruskou legislativou za porušování předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v průmyslu, stavebnictví, dopravě a zemědělství;
2) přítomnost pasivních struktur (platby se provádějí ve stanoveném čase);
3) řetězení genitivu, tedy použití řetězce podstatných jmen v genitivu: (výsledky činnosti daňové policie. );
4) převaha souvětí, zejména souvětí, s vedlejšími podmínkovými podmínkami: Dojde-li ke sporu o výši částek dlužných propuštěnému zaměstnanci, je správa povinna zaplatit náhradu uvedenou v tomto článku, bude-li spor vyřešen v ve prospěch zaměstnance.
Objektivita, informační obsah a spolehlivost.
Absence slov, která lze interpretovat dvěma způsoby.
Bezvadná konstrukce frází a dokumentů z právního hlediska.
Výstižnost formulací, touha po maximální stručnosti, používání složitých vět s častým používáním složitých spojek a slovesných podstatných jmen.
Neutralita prezentace, nedostatek emocionálního zabarvení, preference přímého slovosledu, téměř úplné zanedbávání individualizace stylu.
Použití řečových klišé při vytváření frází.
Použití standardních frází k popisu typických situací.
Logika prezentace, její narativní charakter.
